Letní tábor 2025 - Filmový festival: FESTIVALOVÉ ZPRÁVIČKY

Poslední dny tábora rychle ubíhají a všichni jsme už unavení. Když to vedoucí viděli, slitovali se nad námi a měli jsme celkem volný den. Samozřejmě to ale nešlo bez práce, a proto jsme dostali za úkol uvařit. Přenesli jsme se tedy do Masterchefa a soutěž ve vaření mohla začít. Jako první jsme si museli sepsat nákupní list, aby vedoucí mohli jet na nákup. To byl jediný úkol na dopoledne a pak jsme jen zbaštili oběd a dále pokračovali v našem poklidném dni. Po odpoledním klidu jsme dostali naše ingredience a vrhli se do práce. Naším úkolem bylo připravit 3 pokrmy. Snídani, oběd a dezert. Na snídani jsme měli půl hodiny a jakmile odbyl zvon, začali jsme servírovat. Porota ohodnotila jídla a my se museli pustit zpět do práce. Dali nám další 2 hodiny, což byl čas, který jsme dostali na přípravu oběda a dezertu. Trouby, vařiče, oheň a mnoho dalšího vybavení jsme použili na přípravu našich jídel. Znovu odbyl zvonec na konec a my jsme přinesli naše výtvory porotě. Ta všechna naše jídla ochutn...

Po návratu z kostkovaného světa Minecraftu jsme nezaháleli a rovnýma nohama jsme skočili do dalšího filmového dobrodružství. Tentokrát jsme se ocitli ve světě Rychle a zběsile! Naše táborové celebrity se totiž pohádaly, kdo z nich je ten nejrychlejší závodník. A protože se nemohli dohodnout, rozhodli jsme se to zjistit jednou provždy – na závodní dráze. Dopoledne jsme zamířili na naše dopravní cvičiště, kde jsme se s nadšením vrhli do akce. Každý z týmu nastartoval svůj povoz a vydali jsme se na testovací trať plnou překážek. Čekalo nás nebezpečné klesání, porouchané brzdové destičky, retardéry, objížďky i odtah do autoservisu. Nechyběla ani důležitá pravidla silničního provozu, která jsme si museli nejen připomenout, ale také je poctivě dodržovat. Po obědě přišel čas na to hlavní – ostrý závod! A byla to opravdu jízda. Nejstarší závodníci se chopili svých povozů a rozjeli se na okruhu, zatímco mladší děti se na chvíli proměnily v cyklisty, kteří doprovázeli své zkušenější parťáky. Ti ...

Dnešní den se na našem táboře nesl v duchu kostek, pixelů a dobrodružství – vydali jsme se totiž do světa slavného filmu Minecraft! A co nás k tomu přimělo? Zcela nečekaný problém – týmu organizátorů filmového festivalu došel kostkový cukr do kávy! A jak každý ví, nejvíc kostek je přece ve filmu Minecraft, a tak bylo rozhodnuto, jdeme na to! Pomocí Adamova přenášeče jsme se přesunuli z reálného světa přímo do Minecraft světa, kde na nás už čekali známí hrdinové: Steve a Creeper. Než jsme mohli cukr získat, museli jsme projít celou řadou úkolů a výzev, ve kterých bylo všechno – jak jinak – hranaté. Házeli jsme kostkou, přecházeli minové mosty, kde jsme museli našlapovat opatrně jako opravdoví dobrodruzi, a zahráli jsme si i obří piškvorky. Všude vládla pixelová atmosféra, úsměvy, smích a občas i výbuch, samozřejmě ten Creeperův. Odpoledne nás čekal velký úkol, stavba mostů a cukrovarů, ze kterých jsme poté pomocí vlastních konstrukcí spouštěli kostky cukru pro našeho ředitele. Každý tým...

Ráno začalo nástupem, jako každý jiný den. K našemu překvapení jsme se dozvěděli, že nás čeká relaxační den. Celý tábor, připraven na běhání v blátě, byl tímto velmi mile překvapen. Mnoho z nás stále mělo na sobě oblečení na zničení. Bylo to až moc podezřelé. Z našich děsivých přestav se, ale přeci jen vyklubal pohodový den. Hned po snídani se začali dělat rezervace na jednotlivé aktivity. Po chvilce se začaly plnit místa na masáže, meditaci i kadeřnický salónek. Z kadeřnictví děti odcházely s copánky nebo zbrusu novými sestřihy. Kadeřníci se střídali, proto ne každý účes byl povedený. K dispozici byly i aktivity, které žádnou rezervaci nevyžadovaly. Všichni si tak mohli zajít na např. batikování, žonglování, do oázy klidu u bazénu nebo se podívat na film. Pro požitkáře byla k dispozici i kavárna s bufetem. Dopřál jsem si ledovou kávu se zmrzlinou. Odvážnější z nás mohli vyjet na vyjížďku taxíkem na lezecké skály. Po večeři jsme klidný den zakončili spaním na louce. Napíchli jsme buřty...

Ráno začalo jako každé jiné. Vstali jsme, řádně se rozcvičili a šli jsme na snídani. Po snídani musel ředitel festivalu někam odjet a my mezitím měli poslat filmové postavy zpět domů. Jenže! Se nedokázali dohodnout kdo půjde jako první, a tak další logický krok bylo vyhlásit válečný stav… Tak začala vlajkovaná v základně a s ní urputný boj. Vše ale bylo přerušeno návratem ředitele. Ředitel zuřil, když viděl, co jsme napáchali. Proto nás poslal do jeho nápravného zařízení. Hmm, divná kombinace, vlastnit filmový festival a k tomu nápravné zařízení. Jak jsme do něj vstoupili, začalo čóro-móro. Na obědě jsme byli pod drobnohledem. Pokud někdo, byť cinknul lžičkou, byla mu lžička odebrána. Odpoledne jsme ale začali s naší proměnou k lepšímu, která zahrnovala kromě fyzické aktivity např. vyrábění oděvů, nebo učení se hesel typu: „Odpouštěj a jdi dál“ nebo „Pravda osvobozuje“. Ale po naší úspěšné nápravě, a po povedeném poslání postav zpět, jsme večer mohli uléhat jako noví lidé. Pepa Březina

Dnes ráno jsme se vzbudili a říkali si jak je dnes krásný den. Všechny filmové postavy se měly vrátit zpět do svých filmů a měl to být poklidný den. To se vše ale během chvíle změnilo. Už jsme měli začít odesílat postavy do svých filmů a jediná věc, která zbývala, bylo dohodnout se, kdo půjde první. Všichni se začali hádat, a protože ten den vše vedl Dave, začala válka. Museli jsme si vyrobit vlajky a jakmile jsme měli každý tým 7 vlajek šlo se na věc. Měli jsme hrát 5 hodin, ale nakonec jsme hráli asi 2 hodiny, než přijel “ředitel filmového festivalu” a vše ukončil. Spoustu lidí se radovalo, dokud jsme nezjistili že nás zavřou do “nápravného zařízení”. Chovali se k nám jako k vězňům a všude jsme museli chodit přichycení k lanu. Dostali jsme oběd a nesměli jsme cinkat s lžícemi či mluvit mezi sebou. Po obědě jsme šli všichni společně na záchod a pak nás na 2 hodiny zavřeli do chatek. Po odpoledním klidu stráveném v chatkách jsme začali s etapami nápravy. Museli jsme prolézt opičí dráhu...

Ráno jsme přivolali děsivého terminátora. Jeho komunikace s námi nebyla úplně nejpříznivější. Čip nám dát nechtěl. Nezbývalo nic jiného než ho přeprogramovat do mírumilovného módu. Adam, náš technik, měl plné ruce práce. Celý den jsme mu museli pomáhat s postavením těch nejvyšších satelitů a chlazením akumulátoru. Údržbu potřeboval nejen stroj, ale i Adam. Nosili jsme mu borůvky a dary lesa. Na chlazení jsme používali speciální vodu z nedalekého lomu, kam jsme pravidelně dobíhali. V průběhu dne týmy soutěžili mezi sebou, kdo se na programování podílí nejvíce. To se ukázalo v různých úkolech, od těch jednoduchých, po ty náročnější. Puzzle a malování střídalo běhání s pneumatikou, lovení mincí v bazénu nebo práce s ohněm. Úkolů bylo spousta a po náročném dni jsme dokázali terminátora dostat na naši stranu. Vojtu nejvíce bavilo sbírání borůvek a Klárku zase úkol, kdy se muselo 15 minut jenom nehybně ležet. Čip ale máme. Boty plné bláta taky. Teď už hlavně vše vrátit do optima. Vojta Ambro...