Odpouštěj a jdi dál
Ráno začalo jako každé jiné. Vstali jsme, řádně se rozcvičili a šli jsme na snídani. Po snídani musel ředitel festivalu někam odjet a my mezitím měli poslat filmové postavy zpět domů. Jenže! Se nedokázali dohodnout kdo půjde jako první, a tak další logický krok bylo vyhlásit válečný stav… Tak začala vlajkovaná v základně a s ní urputný boj. Vše ale bylo přerušeno návratem ředitele.
Ředitel zuřil, když viděl, co jsme napáchali. Proto nás poslal do jeho nápravného zařízení. Hmm, divná kombinace, vlastnit filmový festival a k tomu nápravné zařízení. Jak jsme do něj vstoupili, začalo čóro-móro. Na obědě jsme byli pod drobnohledem. Pokud někdo, byť cinknul lžičkou, byla mu lžička odebrána.
Odpoledne jsme ale začali s naší proměnou k lepšímu, která zahrnovala kromě fyzické aktivity např. vyrábění oděvů, nebo učení se hesel typu: „Odpouštěj a jdi dál“ nebo „Pravda osvobozuje“. Ale po naší úspěšné nápravě, a po povedeném poslání postav zpět, jsme večer mohli uléhat jako noví lidé.
Pepa Březina
