Letní tábor 2025 - Filmový festival: FESTIVALOVÉ ZPRÁVIČKY

Ráno začalo jako každé jiné. Vstali jsme, řádně se rozcvičili a šli jsme na snídani. Po snídani musel ředitel festivalu někam odjet a my mezitím měli poslat filmové postavy zpět domů. Jenže! Se nedokázali dohodnout kdo půjde jako první, a tak další logický krok bylo vyhlásit válečný stav… Tak začala vlajkovaná v základně a s ní urputný boj. Vše ale bylo přerušeno návratem ředitele. Ředitel zuřil, když viděl, co jsme napáchali. Proto nás poslal do jeho nápravného zařízení. Hmm, divná kombinace, vlastnit filmový festival a k tomu nápravné zařízení. Jak jsme do něj vstoupili, začalo čóro-móro. Na obědě jsme byli pod drobnohledem. Pokud někdo, byť cinknul lžičkou, byla mu lžička odebrána. Odpoledne jsme ale začali s naší proměnou k lepšímu, která zahrnovala kromě fyzické aktivity např. vyrábění oděvů, nebo učení se hesel typu: „Odpouštěj a jdi dál“ nebo „Pravda osvobozuje“. Ale po naší úspěšné nápravě, a po povedeném poslání postav zpět, jsme večer mohli uléhat jako noví lidé. Pepa Březina

Dnes ráno jsme se vzbudili a říkali si jak je dnes krásný den. Všechny filmové postavy se měly vrátit zpět do svých filmů a měl to být poklidný den. To se vše ale během chvíle změnilo. Už jsme měli začít odesílat postavy do svých filmů a jediná věc, která zbývala, bylo dohodnout se, kdo půjde první. Všichni se začali hádat, a protože ten den vše vedl Dave, začala válka. Museli jsme si vyrobit vlajky a jakmile jsme měli každý tým 7 vlajek šlo se na věc. Měli jsme hrát 5 hodin, ale nakonec jsme hráli asi 2 hodiny, než přijel “ředitel filmového festivalu” a vše ukončil. Spoustu lidí se radovalo, dokud jsme nezjistili že nás zavřou do “nápravného zařízení”. Chovali se k nám jako k vězňům a všude jsme museli chodit přichycení k lanu. Dostali jsme oběd a nesměli jsme cinkat s lžícemi či mluvit mezi sebou. Po obědě jsme šli všichni společně na záchod a pak nás na 2 hodiny zavřeli do chatek. Po odpoledním klidu stráveném v chatkách jsme začali s etapami nápravy. Museli jsme prolézt opičí dráhu...

Ráno jsme přivolali děsivého terminátora. Jeho komunikace s námi nebyla úplně nejpříznivější. Čip nám dát nechtěl. Nezbývalo nic jiného než ho přeprogramovat do mírumilovného módu. Adam, náš technik, měl plné ruce práce. Celý den jsme mu museli pomáhat s postavením těch nejvyšších satelitů a chlazením akumulátoru. Údržbu potřeboval nejen stroj, ale i Adam. Nosili jsme mu borůvky a dary lesa. Na chlazení jsme používali speciální vodu z nedalekého lomu, kam jsme pravidelně dobíhali. V průběhu dne týmy soutěžili mezi sebou, kdo se na programování podílí nejvíce. To se ukázalo v různých úkolech, od těch jednoduchých, po ty náročnější. Puzzle a malování střídalo běhání s pneumatikou, lovení mincí v bazénu nebo práce s ohněm. Úkolů bylo spousta a po náročném dni jsme dokázali terminátora dostat na naši stranu. Vojtu nejvíce bavilo sbírání borůvek a Klárku zase úkol, kdy se muselo 15 minut jenom nehybně ležet. Čip ale máme. Boty plné bláta taky. Teď už hlavně vše vrátit do optima. Vojta Ambro...

Náš přístroj ani s nejlepšími baterkami nefunguje. Manuálům nikdo nerozumí a festival se nám přeplňuje nezvanými hosty. Na pomoc jsme si vypůjčili nejchytřejší z nejchytřejších: Enolu Holmes. Dopoledne jsme si trénovali mozky pomocí morseovek, hádanek, skládaček, logických úloh a dalších vědomostních soutěží. Soupeřili proti sobě dívky a chlapci. Odpoledne jsme si zahráli na detektivy. Měli jsme za úkol identifikovat několik podezřelých pachatelů. Zločinci měli různé vlasy, ústa, nosy, tvary obličeje a naší prací bylo všechno pospojovat. Ten tým, který dokázal nejpřesněji přiřadit jednotlivé rysy, vyhrál. Chlapci i dívky běhali, jak diví a pomohli Enole vše vyřešit. Enola měla mezitím hodně času na přemýšlení a my jsme si mohli za odměnu pustit večer její film. Další den jsme se mohli těšit na Terminátora. Enola přišla na to, že jeho čip je klíčem k úspěchu. Vojta Ambrož, Klára

Další den, další úkol. Doháníme resty z předešlých dnů. Přístroj pro přenos osob z filmu do reality nám stále nefunguje, baterky jsou vybité. Co by je tak mohlo dobít? Ze včerejška u nás zůstal zaseknutý Indiana Jones a dnes naši sestavu doplnil Gandalf z filmu Hobit. Ten se stal naším pomocníkem při zvládnutí filmového chaosu. Magický prsten moci nám může pomoci doplnit šťávu do baterek a vrátit všechny postavy do jejich filmů. Rozhodli jsme se proto Gandalfa následovat a vydat se do velkolepých hor. Všechny děti byly rozděleny do nových náhodných týmů, a mohlo se vyrazit. S batůžky na zádech jsme putovali lesy a jako velký roj jsme došli až ke Glumovi. Zde na nás čekalo několik úkolů. První misí bylo překonání velkých skal, kde jsme se po lanech dostávali na vrchol. Nejmenší průzkumníci mohli mít pomocníka, a tak někteří asistenti vzali prcky jako pytel brambor a vyškrábali se nahoru společně. Samozřejmě nic není jen tak — kdo byl nejrychlejší, vyhrál. Dále bylo potřeba překonat písč...

Dnešní den začal nečekaným zvratem. Místo klidného promítání nás hned z rána čekalo drama v kinosále. Diváci sledovali napínavý film, když tu náhle, z plátna začaly mizet postavy a objekty. Atmosféra houstla a v sále to napětím jiskřilo. V tom do místnosti vběhl náš vědátor Adam s podivně blikající helmou na hlavě. Vyděšeně nám sdělil, že se mu pravděpodobně nepovedl jeden z vědeckých pokusů, které mu zadal ředitel festivalu. Než stihl vše vysvětlit, dveře rozrazil sám Doktor Jones - a nebyl to žádný herec, ale skutečný profesor z filmu! Adam rychle pochopil, že jediný způsob, jak doktora vrátit zpět do jeho světa, je získat vzácný artefakt. Ten v sobě ukrývá energii, kterou potřebuje k opravě svého přístroje. A tak se naši diváci vydali na dobrodružnou výpravu džunglí, kde je čekali domorodci přenesení z doktorova filmu. Nejšikovnější z táborníků si odnesli stříbrné mince  ty měly později zásadní roli. Ukázalo se totiž, že potřebný artefakt prodává překupník na černém trhu. Cena a...

Dnešní den na filmovém táboře byl pořádná jízda! Hned po snídani jsme se vrhli do světa filmu a učili jsme se, co všechno je potřeba, aby mohl vzniknout opravdový film. A že toho není málo! Museli jsme zvládnout úplné základy – od střihu, přes maskování herců, kostýmy, práci se zvukem, až po obraz. Každý z nás si vyzkoušel, jaké to je být součástí filmového štábu. Dopoledne jsme trénovali – stříhali jsme filmové pásmo, zkoušeli jsme, jaká je práce v maskérně nebo kostymérně, pokusili jsme se pokořit úskalí dabingu, napsali jsme krátký scénář, překonali jsme překážky pro kaskadéry, vytvořili jsme spoustu kulis a naučili se ovládat zvukové efekty. Spolupracovali jsme v týmech, každý se snažil. A protože u nás na táboře je pořádná dávka soutěživosti, odpoledne už jsme se pustili do opravdové soutěže! Osm týmů se utkalo o titul nejlepšího střihače tábora. Všichni makali naplno, bylo to napínavé do poslední minuty – ale vítěz může být jen jeden. Tentokrát to byl tým Klárky, který si odnesl ...